Přidat odpověď

Já vím, že takových tématu už tu bylo. ale já se asi spíš potřebuju vykecat....

Prostě máme krizi jak blázen. Každý má svoji pravdu. když se chci o tom bavit, tak jen vyčítám, jen buzeruju, je to prý hrozné. není na to zvědavý. apod.

Jsme spolu deset let. vloni jsme se brali. Máme tříletou dceru.

Nějak mi připadá, že nejhorší je to od Vánoc cca.
On mi vyčítá, že já jsem k němu chladná, že s ním nespím. a ani nic podobného.
Já jemu nulovou komunikaci. Když jde někam do hospody sám, chtěla bych aby mi třeba druhý den povykládal, jak se měl, kdo tam byl apod. To samé, co já dělám, když jdu někam s kamarádkama, na druhý den mám potřebu mu vykládat detajly. Ale asi tak před čtvrt rokem, jsem mu taky vyčítala že proč mi nic neřekne, jak se měl. a on že to přece je jeho věc, že se mi nechce zpovídat z toho, o čem se u piva bavili. já jsem mu tehdy řekla, že já mu přece taky vykládám, jak bylo. a on mi řek, že otázkou je, koho to zajímá..... a od té doby jsem se nějak zasekla, a už si s ním nechci vykládat. když jdu někam, když jdu ke kamarádkám za děckama, tak ani nemám chuť mu cokoliv sdělovat, protože to mi pořád zní v uších. Jednou byl sám pařit, a já mu vyčetla, že proč mi nezavolal, že jsem mohla za ním přijít (mělo to být bez bab, a nakonec tam dva chlapi ženské měli), a on že jako proč. že kdybych chtěla přijít, tak bych přišla. prostě byl rád, že je tam beze mě...
vůbec nekomunikuje. když už je doma, když není v práci, což je skoro furt od rána do večera. a když přijede odpoledne, tak pak sedí u počítače u svojí debilní hry (strategie), kde má svůj okruh přátel, kteří komunikují i přes skype.... anebo čučí na nějaký akční film.
nemáme si co říct.
trápí mě, že i když jsme na baráku - u něj doma (s tchyní), tak že nemá moc chutí nic tu dělat, on je totiž hrozně upracovaný z práce, ale to mi nestačí. on si radši sedne k počítači - přes víkend, místo toho aby něco kutil. nejsem na to zvyklá, protože můj tatka, ten furt něco na baráku vymýšlí, kutí. to samé můj švagr - manžel od ségry. to mi začne nadávat - on hned přechází do protiútoku - že já taky nedělám nic - když se začnu ohrazovat, že přece domácnost je taky práce, a starost o naše dítě. a on že to že nahážu prádlo do pračky a cosi uvařím, že a co dál. at mu řeknu, že co jsem třeba udělala za posledních x měsíců.... vůbec za nic to nemá....

Někdy je na mě dost sprostý, on to vidí tak, že to je jen výsledek toho, že ho "neseru", a že vypění. Jako že jsem kráva, nebo blb, nebo podobně. to se mě vždycky hrozně dotkne. on pak se třeba omluví. ale je to furt ve mě. obyčejně to je tehdy, kdy je doma - o víkendu, a nemá tolik cigaret v sobě, jako v práci. vstane třeba v deset a přijde do kuchyně. a hned je nabroušený. já se starám o malou, aby ho nebudila, pána tvorstva. a on stejně je nabručený. obyčejně na nějakou výtku dostanu zase, že co zas mám, že on celý týden vstává v pět ráno. že já se nepředřu, že co mám, že copak neumím cosi uvařit s děckem, apod. to mě vždycky tak nasere.

ale někdy je zas fajn. nemůžu říct, že by to tak bylo furt. ale po posledním mém odchodu, kdy mi řekl opravdu zraňující věci, jako že jsem hysterka, když jsem brečela, že mám pokřivenou pusu a další chutovky. tak od té doby , ikdyž jsem se od rodičů vrátila, tak se nemůžu vzpamatovat.
protože mi moc ublížil.
jenže u našich jsem byla s nima v obýváku, kuchyni, koupelně. měla jsem pouze svůj pokojík s malou. můj tatík je něco v bledě modrým. mamka s ním taky nemá snadný život. je to z bláta do louže. sice si dělají nové bydlení dole - přestavují to tam. a nahoře mají nájemníky. takže pokud bych se k nim vrátila s malou, tak jim musí prý dát tři měsíce na vystěhování. takže po těch třech měsících bych měla vlastní bydlení nahoře. ale.... přečkat to. minule právě po čtyřech dnech strávených ve svém pokojíku a jinak s našima jsem si říkala, že tohle nezvládám, a tak jsem se vrátila. říkal, že to přehnal. že si je toho vědom. a že to ještě zkusíme. já jsem taky říkala, že se polepším v tom, že budu víc "manželka". ale nejde mi to. prostě nemůžu. takže mezi náma není nic - sex. prostě nemůžu.
nevím vůbec jak dál. vůbec.
on malou miluje. ona ho má taky ráda, i když už to docela chápe, když někdy po mě řve.
naši říkají, že si mě vůbec neváží. že se ke mě chová hnusně. že se jenom hádáme. že to je hrozné. že to je jak u nich po třiceti letech.
ale já prostě pořád nedokážu odejít. prostě jsem na něm závislá asi. ne asi. stoprocentně. je to závislost.
mám vzpomínky jen na něho. nikoho jiného jsem nepoznala. vidím ho za každým předmětem. vybavujou se mi hezké vzpomínky. vánoce.

když jsme byli u našich, malá se po něm ptala, kdy už půjdem domů, kdy už půjdem do našeho domečku, že je tatínkovi smutno po nás apod. bylo to šílené. nakonec jsem vyměkla. a mám strach, že když se rozhodnu odejít, tak že se zas budu chtít vrátit.

včera mi napsal sms - protože on je schopný o nás mluvit jen přes sms - že v pátek jde chlastat. to bylo vše, tak jsem mu napsala, že copak mi neřekne víc, že si nezasloužím vědět víc (jde s kolegama tak jednou za čtvrt roku a tak jednou dvakrát týdně na pivo, takže nic hrozného), mi jde o to, aby mi povykládal, kam jde, jak se měl. a on mi na to napsal, že co mi má říkat, že přece tohle přece není žádné manželství, že jen vysype peněženku, když je výplata (dává mi všecky peníze a já hospodařím) a jinak se k němu absolutně nemám, a to že vůbec. já jsem mu na to napsala, co mě trápí, co mi všecko řekl, že to je všecko ve mě. že mu to prostě nemůžu zapomenout. a on, že tak to asi radši už ukončíme, že se všichni akorát trápíme, a malá to obsírá. ale že to pro něho bude hrozné, to ticho, to prázdno doma. vzápětí napsal sms, že nás nevyhání, že nás má obě rád.
už jsem z thoho úplně vyřízená, totálně. vůbec nemůžu existovat a asi se brzo z toho složím.
on to vůbec neprožívá. ted večer mi přišla sms, že ještě dodělá nějaké čelko a pak to sbalí. tak jsem mu napsala, že jestli je to čelko tak důležité, že vím, že on to vůbec neprožívá. ale já jsem už na zhroucení. už tři dny jezdí pozdě večer. a to my už spíme. a on že je určitě důležitější než hádky a výčitky.

ted zrovna přijel.....

můžete mi napsat váš názor na věc?