Přidat odpověď

No, něco na tom je. Také jsme si říkali, jestli z toho, co mu říkám po tom, něco vnímá. Včera po tom druhém záchvatu už měl dost a tak mi ležel tak oddaně na rameni a dovzlikával, ale dneska jsem ho jen odvedla za roh baráku. Dořval, přišel a když jsem ho zastavila, že mu povím, že takhle nee, tak už byl veselý a měl zpoustu jiné práce a asi mě vubec nevnímal.

Já chápu, že to asi nevyřším tak, že to přestane dělat, protože mu maminka řekla, že to nemá ráda. Ale na druhou stranu máme v rodině takový krásný příklad toho, kam až to muže gradovat, když to začneš řešit tak, že se ho furt vyptáváš a co je? a co by si teda chtěla, to a nebo to? I v okolí máme děti, které se jako Jáchym chovají ještě ve 4té třídě.

Nebo myslíš, že když jsou děti vzdorovité, tak to jako rodič nemohu celkem nijak ovlivnit svou reakcí?