Přidat odpověď

Obdobi vzdoru jednou prejde ;-) i kdyz to nebude nejspis tak brzy, kdyz je chlapci jenom 17 mesicu.
U nas zacalo kolem tech 17M a postupne odezniva po 3 roce.
Dcera je prirozene tvrdohlava, temer neuplatitelna, a hodne "naruziva", takze jsme si taky uzili zajimave sceny, ale uz se to vyrazne zlepsilo. Ja jenom podotykam, ze fyzicky trest (jakykoliv vcetne treba placani po necem) u nas naprosto odmitame, takze to bylo celkem narocne na trpelivost.
Par zasad, ktere fungovali:
- zalozila jsem si "dennik" hysterie; proste jsem potrebovala vysledovat nejakou zakonitost kdy a v jakych situacich se tyto sceny zpousteji; a po par mesicich zapisku to bylo jasny: unava, hlad (stacilo treba jenom 15 minut posunout hlavni jidlo nebo spanek) a byl desnej problem, a pak vyber obleceni (na to jsme zavedli pripravu obleceni jeste vecer)
- takze nejlepsi taktika, bylo snazit se predejit tem kritickym situacim
- pokud jiz doslo ke scene (treba 20 minut sileny rev) tak nejlepsi bylo moc to neresit; rict "az skoncis, budu tam a tam, prid za mnou" a nechat opravdu vyrvat samotnou
- pokud doslo ke scene na verejnosti, tak vice mene podobne, odvest nekam na stranu, treba do auta, nebo na lavicku a pockat az skonci
- hned po ukonceni sceny bych tomu radeji nevenovala prilisnou pozornost, protoze to dite si to zapamatuje jako neco vyjimecneho, takze tvarit se jakoby nic a treba na druhy den o tom s ni promluvit
- u nas tedy je vychova predevsim o komunikaci, takze vysvetlovat, vysvetlovat, vysvetlovat ... ale nejlepe kdyz ma dobrou naladu, jinak se to myji ucinkem