Přidat odpověď

Poslyš jsem na tom stejně. A moje roční dítě právě začalo projevovat sklony k bordelismu. Vytahá všechno všude, ale to ji snad časem přejde. Okna nemám umytá...od zabudování. (ale jsem v osmém patře a byla jsem těhotná a pak s miminem..furt výmluvy, já vim)
Moje vysněná knihovna přes celou zed je naplněna knihami jen ze třetiny, zbytek knih je v krabicích pod pracovním stolem a zbytek knihovny je zaplácaný věcmi, které tam normální lidé nemají (starý kávovar, obrovské kýčovité prase, co nám někdo dal, krabice s kabely od všeho možnýho atd.) Když otvírám šuplíky v kuchynské lince, lituju, že jsem se nedokopala k tomu tam dát nějaký lino nebo igelit, čištění by bylo jednodušší. Mytí trouby? Bože, jak mně se do toho nechce. No jednou za čas to umyju.
V koupelně dvě krásná velká zrcadla, z počátku jsem je nadšeně pořád leštila. Ale stejně je vždycky při sprše zacákáme, tak jsem to časem začala vypouštět a už se na nich už dělají skvrny od vodního kamene. Jediné co udržuju opravdu v čistotě je vana, umyvadlo, záchod (na to jsem pinktlich). Luxuju dvakrát do týdne nejvejš, moc koberců není, radši zametám. Vytírání? Pouze v kuchyni na nejkritičtějších místech (kolem linky a pod košem)
Žehlení? Minimálně (převážně pro dcerku), trička se vyvěsí, ostatní složím, utěrky a ručníky a cejchy...to mě nežere.
Nevím, proč se mi hromadí v kuchyni občas nádobí, myčku mám velkou, že by tam mohlo zaparkovat auto (dle jedné mé kamarádky), ale stejně se ve dřezu ještě objevuje bordel. Fakt je, že člověk děsně s myčkou zleniví, mě obtěžuje už i to nádobí vyndavat.
Neschopnost vyhazovat nepotřebné věci. Tak na tom pracuju, chci se toho zbavit. Začala jsem tím, že jsem nevhodné dárky ( třeba hnusnou čínskou levnou el. pánev) začala prodávat na mimi bazaru a aukru, bohužel to nikdo nechce.) Udělala jsem pokrok s vyhazováním 15 let starého oblečení, do kterého už nikdy nezhubnu, zbylo mi pět triček a těhotenský kalhoty a sem tam nějaký spoďáry....joo,to byla velká akce.
Fakt je, že největší bordel dělají v bytě věci, které tam nepatří. Ale nemáme ani půdu, garáž, sklep jsme narvali až po strop.
A pak taky papíry, hromadí se nám stohy, krabice, hory papírů, účtů (zaplacených), sjetin z netu, šachových týdeníků, reklamních letáků. Sednout si k té hromadě sama nemůžu, nikdy nevím, co můžu vyhodit....se mi stalo, že pak přišel manža a nutně zrovna ten a ten papír potřeboval a hádka na světě. A sednout si k tomu oba...nemůžeme se dokopat, no.

Málokdy se mi stane, že by celý byt byl (pro mě) v přijatelném stavu. Tudíž nesnáším některé návštěvy. Totiž nesnáším návštěvy mé matky. Vejde, rozhlédne se a prohlásí: tady je zase bordel. Přitom to neni tak strašný, malá prostě roztrhne kus toaletáku, leží to na zemi, roztahá boty po předsíni, vytahá igelitky...a hned je oheň na střeše.
Uklidit chodbu a kuchyň a ostatní pokoje zavřít??? Nepomáhá,ona drze vleze všude. Tuhle mi oznámila, že se za mě stydí. Po delší výměně názoru vyšlo na jevo, že mi nemůže vyčíst žádnou skutečnou "špínu". Nemám v bytě plísně, hory prachu, zapáchající nádobí a tlející jídlo za gaučem apod. I kdybych uklízela sebevíc, jí se nelíbí, jak to máme zařízené. Konkrétně že to nemáme zařízené jako ona.

Nemám třeba záclony, nápad manžela, ale časem jsem ocenila. Musejí se kupovat, skladovat, prát, věšet, sundavat, sušit....a přitom jen chytají prach, cloní světlo a v osmým patře jsou na nic, radši jsme koupili krásný (drahý) žaluzky). Vadí jí, že máme málo nábytku. Přitom většina našich známých právě tohle oceňuje, že byt vypadá prostorně, když není zaplácený stolečkama, komodama, obrovskýma křeslama apod. V obýváku máme kráásný stůl, židle, jeden gauč u zdi a palmu. A velké obrazy.Momentálně slouží jako bezpečná herna.
Veci máme ve skříni v ložnici a ve vestaných skříních.
Ale moje matka si prostě myslí, že všude musí být milion poliček, deček (JO DEČKY, NO TO JE STEJNEJ PŘÍBĚH JAKO TY ZÁCLONY - nenávidím dečky, ty se navíc musí žehlit), serepetiček apod. Furt do všeho kecá, každá její věta začínala: "proč to máš tady tak blbě????"....ať už šlo o cokoli. Taky se rozčilovala, že jsem na balkon pověsila oranžovou cejchu a bílou cejchu (no jedna se umazala dřív, tak jsem převlíkla jen jednu, nám je fuk, že je na letišti dvoubarevno). Co prý tomu řeknou sousedky, že mám v ložnici nestejný cejchy????? Za prvý ty sousedky ani neznám a je mi to fuk a za druhý jsem se jí zeptala, jak ta sousedka pozná, že jsou to cejchy z ložnice a že by tedy měly být stejné? By přeci mohly být z různých pokojů, ne? Na to odpověď neměla a jen kroutila očima a byla protivná.
Zjistila jsem, že u příbuzných fňukala, jak jsem ji zklamala, že jsem taková nepořádná. Děs. Přitom já mám plno jiných zájmů, taky se hodně věnuji dceři. Ona je (no musim to tak napsat) hloupá nevzdělaná, bez žádných koníčků, jen civí na televizi a pomlouvá okolí. Navíc její domácnost taky není uplně bez poskrvnky, ale já jako slušná návštěva to u ní neřeším a nekomentuju. Jsem jí oznámila, že její návštěvy už nejsou žádoucí, jak mě naštvala. A už ani dva týdny nezavolala, asi se taky nekrkla.

Já jsem celkem spokojená s tím jak zvládám (občas nezvládám) úklid domácnosti. Občas si zanadávám, ale když nejde o život, tak jde o hov*no, ne? Je to taky tím, že hodně cestujeme, tak prostě nemám třeba sobotní dopoledne na dohánění restů z týdne, kdy se motám furt kolem malé. Také pořád balím a vybaluju kufry. Většina lidí návštěvu předem nahlásí, tak mám čas udělat bleskovou akci na úklid toho nejhoršího. KROMĚ MÉ MATKY ovšem)

Tak já myslím, že ani nepotřebuju rady a tipy, jak zvládat úklid lépe, spíš jak usadit rejpaly. Teda rejpalku.

ježiš marjá, to jsem zas sepsala román, ale to je tak vždycky, když jsem namíchnutá na matku