Přidat odpověď

Mili, já jsem četla Tvoje smutné povídání a na tohle se fakt reaguje těžko. Ale .... těžko říct, co se v té lumpačiskově dušičce děje. Nejsi třeba někdy smutná a prcek přecitlivělý?

Proč to píšu, víš, já chtěla tu hodnou holčičku a osud to asi věděl a mínil jinak. Tak mi nadělil ty lumpy raději dva a najednou.

Jedno dítě pohodové klidné, hodné, ale uzavřené, až běda, cokoliv se děje, pomalu to z něj lámu heverem. Dodnes. Když už ho přesvědčím na mazlení, užívá si ho, ale nepřijde sám, musím já.
A druhého hyperaktivního emotivu, co od malička buď řve, nebo se směje, a řádí jako ďas. Hodný - v obecném měřítku je jen když spí a ani to leckdy ne ) nic mezitím neexistuje. Živá voda v řešetě. P.S. hodný je taky, když je nemocný, ale to bych zase byla raději kdyby řádil. A občas tak přemýšlím, se kterým je to vlastně jednodušší, jestli emocemi navrch nebo ten introvert.

Stejné geny, stejná výchova, ale fakt se snažím nesrovnávat, abych neubližovala a už vůbec ne před nimi. Něha a touhla po dotyku, mazlení je nám dána geneticky, s tím fakt výchova nesouvisí (to vím, mám sourozence - jsme naprosto odlišní, mohu ilustrovat na mnoha příkladech z okolí).


a prodat, darovat, někdy ještě zaplatím, jsem měla chuť mnohokrát