Možná sem napíšou nějaké pohoršené matky, zaplavené tou literárně citovanou vlnou bezmezné lásky od okamžiku porodu. Ale já mezi nimi nebudu, neboť jsem to měla "nemlich" tak jak ty. A podle mě je nás víc, jen někdo je víc a někdo míň ochoten o tom mluvit. Pro mě byly děsivé týdny, kdy si všichni blízcí mysleli, že jsem nejšťastnější mamina pod sluncem a já ve skutečnosti byla neštastná, smutná, co jsme si to spískali, chtěla jsem zpátky svůj starý život. Synek to podpořil obráceným režimem a já byla ..však víte kde.
Radím : moc se v tom nepitvat, nemyslet na to, jak a co bych měla a neměla cítit.Pomalu přečkávat, neřešit binec,nechat si při každé příležitosti pomoci, povozit mimino , sama v té době odpočívat. Vypadnout i s miminem ven, doma to na mě všechno padalo.Te´d se ti to zdá hrozné, ale sedne si to a za půl roku budeš opravdu moc ráda, že mimi máš.
Předchozí