Myslím, že by ses tímhle neměla moc trápit. Pokud je dítě plánované a chtěné, myslím, že se pocity brzy změní. Teď je to vše o skákání kolem prcka, asi se cítíš spíš jako jeho "otrok". Samozřejmě myslím obrazně...
Já teď prožívám něco podobného. Jsem v 9tt, dítě plánované a dá se říct, že téměř vymodlené. Snažili jsme se téměř 4 roky a nic. A ejhle, najednou jsem otěhotněla. Ale momentálně je mi akorát 18 hodin blbě, zvracím za každým rohem a mé pocity nejdou pomalu ani popsat. Radost z vytouženého dítěte se jaksi nedostavila, jediný, kdo je nadšený je přítel a rodiče. Já mám pocit, že to jde nějak mimo mě a pořád tvrdím, že jsme měli ještě počkat, že jsme udělali blbost. Teď to takhle prostě cítím, protože je mi pořád mizerně. Ale věřím, že časem se všechny pocity změní.
Takže držím pěsti a přeji spoustu štěstí, zdraví, radosti a spokojenosti vaší nové rodince