Souhlas. I pozitivní stres je prostě stes. V takových těch tabulkách, kde si počítáš "stresové body" (jako aby ses ujistila, jestli už ti hrabe) je tuším narození dítěte výrazně bodově ohodnoceno (myslím, že je těsně za smrtí v rodině, rovodem a svatbou).
Navíc první dítě, to je naprostá životní změna. Dosud tvůj život patřil tobě a teď jsi obslužná jednotka pro někoho jiného.
Já jsem si pocit poporodního štěstí užila až po druhém porodu, tam už nebyl ten šok ze změny tak velký, už jsem věděla, že se nevyspím, že se na nějakou dobu proměním v mléčný bar, že budu tlustá a utahaná, takže jsem se nedivila, nebojovala s tím a měla jsem víc prostoru se radovat.
Ale první dítě? Hm, mám pocit, že tak do jeho prvních narozenin jsem žila v tranzu. Než jsem se nějak srovnala s pocitem, že jsem máma.
Předchozí