Přidat názor k článku Proč nejsem šťastná?

Hello: Když to řeknu hodně nadneseně- moc čteš červenou knihovnu!
Ne, to si dělám leraci- ale obecně se za problém téhle doby považuje to, že pod vlivem četby/televize/nerealistických knížek o mateřství...zdůrazňování romantické lásky mají lidé naprosto nerealistické požadavky na partnery, partnerský vztah, sami sebe, a patrně i na "pocity mateřství". Z žen, které znám - tu mateřskou lásku před porodem nebo těsně - po něm zažilo míň než půlka. Stejně jako "tikání biologických hodin" a pocit "chci dítě ted hned a za každou cenu". Ostatním to prostě trochu trvalo- pár týdnů, měsíců....pořizovaly si dítě z rozumu, nikoli z náhlého hnutí mysli ovlivněné hormony....

Podívej se na to z jiného úhlu- někomu se zblázní hormony a "zamiluje se" a´t do dítěte nebo do partnera - na první pohled, nekontrolovaně, bez ohledu na okolnosti...ty to máš prostě jinak (stejně jako velká část ostatních)- vztah si buduješ postupně. Ne všichni to mají stejně a oba tyhle přístupy (které většinou člověk nemá možnost si předem vybrat) mají své plusy i mínusy. Na tom není nic špatného.
Stejně jako není nic špatného na tom, přiznat si, že dítě to nejsou jen romantické okamžiky, a mateřská láska bez hranic, ale i spousta zodpovědnosti, problémů a život přeoraný naruby.

Na druhou stranu- existují i věci jako poporodní blues, poporodní deprese- psychické změny díky výkyvům hormonů po porodu- a pokud začneš mít pocit, že život nemá smysl, začneš mít přehnané obavy, a´t už o sebe nebo o dítě, začneš mít neodůvodněné pocity že situaci nezvládáš- je dobré vyhledat odborníka.