Přidat názor k článku Proč nejsem šťastná?

Monty,

vidíš, a to zase vůbec netížilo mě. Kojenecké období jsem si užívala, kojení šlo hladce, připadalo mi, že člověk popadl dvě plínky a kočár a mohl jít, kam chtěl. Když malá spala, tak jsem dokončovala překlad, kojila jsem často a dlouho a u toho se mi skvěle četlo. Když jsem chtěla pokecat, uspala jsem dítě, zapnula baby alarm a šla na kafe k sousedům, případně se někdo přiřítil k nám. Připadalo mi to pohodové. Teda já už jsem dítě chtěla, dva roky jsem na něj čekala a ten pocit, že něco zajímavého jinde zameškávám nebo že někam nemůžu, mě jaksi úplně minul (i když jsem si taky upřímně užívala chvíle, kdy jsem nechala mimčo doma v péči rodiny a vyrazila jen tak, bez kočáru, do knihkupectví).

Zato s batoletem mě pak otravovaly procházky, sedět na hřišti a ostražitě sledovat, co dělá dítě, mě fakt nebavilo, a člověk se nesměl začíst, to by pak dítě nenašel ;-)