Přidat názor k článku Proč nejsem šťastná?

taky jsem to mela podobne - dite chtene, s laskou pocate, v dostatecnem veku a dostatecnem zazemi, s milujicim partnerem. A presto to bylo ze zacatku divny, zadna velka laska se nekonala. Neboj, nehrot to, prijde casem. Pokud mas jen pochyby, ale zvladas se postarat, nech tomu cas.
Na sveho syna jsem ze zacatku koukala jako na mimozemstana a dneska uz tomu tak davno neni. Pomohlo mi vykaslat se na vse, co se podle okoli "musi" a zaridit si zivot podle sebe - u nas to znamenalo prizpusobit dite nam a ne naopak. V praxi - nemam rada chodit dvakrat za den bezcilne na prochazky s kocarem, tak jsem proste nechodila - nekdy jsem sla, jindy jsem dite dala k otevrenemu oknu do zahrady a nechala ho spat. Vadilo mi kojeni, tak jsem nekojila a davala UM, vadilo mi nepracovat, tak jsem dva dny v tydnu v praci pokracovala a syn byl mezitim s manzelem, ktery pracuje doma. V noci diky UM mohl vstat i manzel a na stridacku jsme se vyspali oba. Dodavalo mi to pocit, ze se zas tak moc nezmenilo, i kdyz zpetne vidim, ze zmeny byly obrovske. Ale stacilo to k tomu, ze laska k diteti prisla. Neboj, bude lip.