Přidat názor k článku Proč nejsem šťastná?

Také jsem u prvního dítěte necítila nával štěstí. Porod byl dlouhý a těžký a po něm komplikace po epidurálu. Měla jsem co dělat sama se sebou. Ale když jsem měla dceru v náručí, tak jsem se cítila dobře a věděla jsem, že jí mám ráda. Ale mě navíc vždycky přišly všechny matky šíleně "stupidní a trapné", jak šišlají na to svoje miminko, že jsem asi navíc měla zábrany. A pak to přišlo. V šesti týdnech se na mě moje dcera poprvé usmála. Na ten úsměv nikdy v životě nezapomenu a ani na ten pocit, který mě zaplavil. Knedlík v krku a slzy v očích. A od té doby jsem byla "stupidní a trapně" šišlající matka. Do té doby jsem se cítila jako stroj. Byl to takový vnitřní pocit, který neumím jinak popsat.