Přidat názor k článku Proč nejsem šťastná?

Sovice,
nápodobně
Miminko jsem brala tak nějak jako nový životní úkol a první půlrok byl celkem v pohodě, i když tedy žádná záplava štěstí se nekonala. Dcera byla tedy hodné miminko. Za to jako batole byla neřízená střela a to, že ji musím mít pořád na očích, mě unavovalo a hlavně rozčilovalo dost.
A taky to, že všechny "bezdětné" činnosti byly najednou tak omezené a komplikované, že když člověk sehnal hlídání a nějak to zařídil, bylo po chuti někam jít.
Kariéra v tom nebyla, když jsem nastoupila do práce, bylo to svým způsobem ještě horší, šla jsem z práce rovnou do školky a tam začala "druhá směna". Dítě mělo pozdě odpoledne narozdíl ode mě energie dost

Každý je asi jiný, někdo si opravdu pořídí dítě z rozumu a srovnává se s tou změnou hůř. Nemyslím si, že je něco extra divného i na tom, říct si, že před dítětem byl ten život lepší Taková ženská nakonec nemusí být horší matka než ty ostatní.

Upřímně řečeno, obdivuju ty, které do toho pak jdou znova i přes tyhle pocity. Já dceru miluju, ale jednou mi to stačilo.