Přidat názor k článku Proč nejsem šťastná?

Na porodním sále mě taky nezaplavila nehynoucí láska. Jsem trochu primitivní, tak jsem přestala používat mozek (několik dní po porodu jsem nebyla schopná stvořit větu) a jela jsem na ty nejnižší funkce- nakrmit, pochovat, přebalit. Narodilo se mi to, tak se o to MUSÍM starat. To jsem si neříkala já, to byly pudy. (I dnes mám pocit, že můj vztah k synovi je víc pudový, než rozumový. Nějdy mi přide legrační, že se chovám jak naše kočka )
Pak naskočila i ta láska, ale rozhodně to není permanentní euforie.
Neboj, ono to přijde. Držím palce.