Přidat názor k článku Proč nejsem šťastná?

Taky myslím, že se to s tím "připoutáním" přehání.

Dceru mi po porodu ani na břicho nedali, přinesli mi ji až za 12 hodin, na svět přišla "omylem" neplánovaně. Milovala jsem ji od prvního okamžiku, byla celý můj svět a já nechtěla nic jiného, než se o ni starat a pečovat. A mlíka jsem měla pro půl porodnice.

Malý byl plánovaný, dlouho jsme na něj čekali a těšili se. Po porodu byl stále se mnou, ale mlíčka bylo málo, tak furt řval a já si to nijak moc nemohla užít. Když k tomu přidám problematické těhotenství, kdy jsem skoro nevycházela z domu a jakýkoliv pohyb mi způsoboval nevolnosti... Asi se není čemu divit, že se takový ten "pocit štěstí" dostavil až trošku později (u mě až s definitivním ostavením).