myslím si, že je žena - matka tak nějak tlačena do pozice "šťasná". Vždyť většina příběhů o porodu v časopisech, ale i zde na tomto webu končí stejně. Teď se mi vybavuje jeden starší nadpis - "Porod jako orgasmus" Snad jsem ho ani nečetla, protože už jen ten nadpis mne dost irituje (mám za sebou porody 2 a vždycky jsem spíš byla ráda, že "už to ze mně vylezlo"). Závidím těm, které to tak měly, a věřím, že skutečně mezi námi jsou. Ale i z mého okolí se setkávám spíš s těmi ostatními zkušenostmi. Bohužel ty 3 měsíce po porodu jsem nikoho takového nepotkala a ze všech stran na mě útočily přešťastné matky, které teprve teď po narození dítěte začaly opravdu žít! Připadala jsem si fakt divná, nemožná, neschopná matka. A to jsem po dítěti opravdu toužila, čekala na něj 2 roky a těhotenství si užívala... A pak bum..Nic, vůbec nic z toho co jsem si myslela, že budu prožívat, že narození dítěte je vrchol štěstí..prostě nic.
Ale ono to opravdu přešlo a čím víc jsme se zžívali, tím větší byla ta láska, fakt. Tak se netrap, je to normální