Přidat názor k článku Proč nejsem šťastná?

Neboj, i tohle si sedne. Přesně vím, jak po narození 2 synka přivezla po mém návratu z porodnice babí toho staršího (měla ho u sebe) a já se celá těšila, jak už teda budeme kompletní rodinka. No a jak přijeli, já porůznu kojila a chovala mrně, starší prohlásil, když babi odjížděla, že zase jede s ní. Brečel, že doma nebude, že chce ještě k babičce. NEŘEKL, že je to kvůli miminu, ale všichni jsme to věděli...Scéna jak hrom, babi vyměkla a skutečně ho zase odvezla, já bulila, no hrůza !
No druhý den přijel a už zůstal.. po pár dnech se mnou koupal a staral se jak chůvička, ale na ten první den teda nezapomenu.No a pak ty první roky s bráchou - taky jsem měla často pocit, že ten starší toho musí skousnout celkem dost..snažila a snažím se dodnes najít čas jen pro něho. Třeba každý týden si mamka bere na jednu noc toho mladšího a já mám jeden večer jen pro toho staršího.