Naprosto stejné pocity jsem zažívala taky a občas je zažívám ještě nyní a to je malému 2,5. Myslet si, že dítě přinese člověk štěstí je blbost, dítě člověku rozšíří obzory, může s děckem zažít to co bez dítěte nelze, ale čekat od dítěte, že nás udělá šťastným je dle mého názoru nereálné. Ač občas s Monty nesouhlasím, tak ji naprosto chápu. každá ženská je stavěná jinak. Povahou dítěte to asi moc nebude, mám kamarádku, která má dobré hlídání, může dát děťátko k rodičům na pár dní atd. já tu možnost nemám a hroutí se. Přitom malý není tak živý, jako ten náš. Já abych se zamilovala tak potřebuji, aby mě dotyčný něčím nadchnul. Své dítě miluji nejvíc, když ho vidím večer bezbranného spinkat v postýlce a každý večer kroutím hlavou, kde se v něm bere to co předvádí přes den