Tak u mě přišla mateřská láska časem a péčí u obou dětí. Ačkoli je miluju, občas (teď už jen opravdu zřídka kdy) se mi posteskne po životě bez nich (často jsem na ně sama, manžel jezdí na prac. cesty). A často bych je ráda přetrhla a to doopravdy, doslova. Myslím,že to tak má být, dítě je "cizopasník" se vším všudy a v dospělosti odejde, doporučuju nečíst Betynky, Maminky atd. jsou tam s prominutím bláboly.
A druhá věc co je štěstí? Jak psala monty to je prchavá věc "muška jenom zlatá" jak řekl klasik. Poslední dobou se mi zdá je v módě honba za štěstím a všichni musí být krásní, mladí a šťastní, pro mě je daleko cennější spokojenost, ale to jsem už odbočila.
Předchozí