Přidat názor k článku Proč nejsem šťastná?

Milé dámy, nevím, jak vy, ale já to měla tak, že když mi našeho syna, na kterého jsme se moc těšili, měla jsem pocit, že je to nějaký omyl, že přece ještě nejsem připravená mít dítě, co si s ním počnu, jak ho mám držet, kdo mi proboha pomůže.....????Áááááá!!!Pomoooc!!! Říkala jsem si "Jo,je to hezké miminko,ale kde je ten pocit štěstí a proč nebrečím, jak to je ve filmech?" Ale asi bude pravda v tom, že v největší krizi se člověk dokáže nejvíc vzepnout. Holt matka příroda to vyřešila za mě. Stále plakal, přestože kojení šlo na jedničku, musela jsem ho furt nosit, při tom se mi zanítilo šití,následovalo vytrhávání stehů-fakt lahůdka....nové šití 3 dny po porodu...:-( Nějak jsem tyhle pocity v návalu toho blázince, co následoval, nestihla vnímat. Doma jsem si připadala jako blázen, furt jsem se bu´d hystericky smála nebo srdceryvně brečela a to pro nic za nic. Během doby (rozhodně to nebylo striktně pohraničeno 6ti týdny) se to stabilizovalo, uklidňovalo, jak jsem si na ten "nový život" zvykala a po nějaké době, ale už si nepamatauji kdy, jsem pocítila to, o čem jsem snila, že pocítím. Pocit hřejivé lásky, nekonečného štěstí, když jsem ho viděla klidně spát v postýlce, když jsem ho kojila, když se na mě podíval....ten pocit se nedá popsat. Nemůžu ani vyslovit, jaké je to cítit takové štěstí. Takové opravdové, krásně jednoduché a přitom tak zázračné. Prcek oslavil čtvrté narozeniny a já, když spí, ten pocit zažívám znovu a znovu a znovu....A když je noc a všude ticho a já z jedné strany své postele slyším odchrupovat spokojeného manžela az druhé strany svého syna, vydržím takhle celé dlouhé minuty v tichém úžasu, jak je to jednoduché, krásné a děkuji v duchu Bohu, že mi ten pocit dovolil poznat. Ale věřím, že ne všem matkám je tohle dovoleno. Některé mají své děti "jen" prostě rády. Přála bych to všem!