Přidat názor k článku Proč nejsem šťastná?

Kde se vzala ta povinnot být neustále happy? Připadá mi šílené, jak jsou lidi stresovaní z toho, že se necítí dostatečně šťastní na to, jak od nich okolí i oni sami očekávají... Taky mi připadá, že už jsem poslední, kdo v mém okolí nic "nežere" na dobrou náladu. Nesesypte se na mě, ale někdy se mi zdá, že situace, kdy nejsem registrována u žádného psychologa ani psychiatra, mě staví do pozice, kdy na sobě musím nechat dříví štípat, protože nemám omluvu v antidepresivech...
Ani já jsem od počátku mateřství neskákala štěstím (únava), ale zhruba od tří týdnů jsem se dívala, jak malá dříme na kojícím polštáři a s úžasem zjišťovala, jak je to úžasně nekomplikované, mít někoho ráda jen proto, že prostě JE.
Průšvihů jsme s mužem už zažili hodně, ale nakonec jsem se vždycky uklidnila zjištěním, že navzory okolnostem ŽIJEME DOBŘE. Nelžem, nekradem, a když už nemůžeme druhým pomáhat, alespoň neotravujem. To mi ke spokojenosti stačí.