Přidat názor k článku Proč nejsem šťastná?

Když je řeč o maminkách, které se sžívají s miminky, tak prohoďme slovo i tatíncích. Jestliže se matka na mimčo musí po porodu nějakou dobu adaptovat a trpí výčitkami svědomí, že své dítě nemiluje jaksi automaticky s prvním jeho nádechem, co teprve otcové, kteří miminko 9 měsíců ani nenosili, ani neporodili...těm se hledá otcovská láska ještě hůř a nemohou se vymlouvat na hormony... Můj manžel ji v sobě hledal po narození dcerky minimálně rok, čímž mě neskutečně deptal. Až pak jsem pochopila, že chlapi to tak prostě mají (tedy troufám si říct, že alespoň část z nich). Manžel se do dcerky zamiloval, až když se změnila z "ležící vánočky" v aktivní batole všude lezoucí, brebtající...tedy až s ní začala být zábava. S malým uřvaným miminkem si můj můž prostě nevěděl rady. U druhého miminka jsem na to byla připravená a už jsem z toho neměla depku.
Zajímalo by mě, milé mamky, jak jste to doma měly s tatínky vy? A pak - myslíte, že tátové taky trpí nějakými výčitkami svědomí, že nemilují mimčo od prvního nádechu?