přesně tak, nejhorší bylo, že jsem dělala všechno v poklusu. Najíst se rychle, protože pak nebude kdy, osprchovat se, dokud spinká a o záchodu ani nemluvím. Člověk se prostě ze začátku musí svým způsobem obětovat a pro někoho to může být problém, včetně mě.Vzpomínám jak mi v porodnici vadilo, že nemůžu jen tak v klidu odpočívat, spát, číst si, ale že musím pořád obskakovat to malý mrně. Syna miluju, tohle totiž alespoň u mě s láskou nesouvisí, prostě taková sem. Někdy mám takový pocity i teď, ale čím je denda větší, tím je to lepší, pochopitelně, protože je čím dál víc soběstačnější.
Předchozí