Přidat názor k článku Proč nejsem šťastná?

Leni,
Tvij komentar asi vystihl nejlepe moje pocity: neco ve me umrelo, nevim co, nevim proc, ale je to tak. Nedokazala bych to vyjadrit lip...problem je, ze se o tom vazne vubec nemluvi a opravdu jsem si pripadala divn. Jem "prijemne" prekvapena, ze se v tom neplacam sama, ze je takovych hodne mamin....
Jak tu nekdo zminoval, ze asi moc ctu cervenou knihovnu a Betynky - chci jen poznamenat, ze Betynku a podobne casopisy jsem necetla nikdy (ani pri cekani na gynde:) ) a nectu je ani ted. Myslim, ze jsem si materstvi nevysnila, jako prochazku ruzovym sadem, v tomto jsem nohama pevne na zemi, vedela sem uz predem, ze to bude tezky....jen me proste prekvapily moje pocity, myslenky......
A jeste dodam neco k te kariere - asi jsem se spatne vyjadrila, ze nejsem karieristka, jde spis o to, ze kdyz jsem premyslela kde se vidim za 10-20 let, tak jsem se videla s detma. Deti jsem chtela vzdycky, proto nebyl duvod o tom nejak hluboce premyslet....a krome deti je pro me dulezita i ta prace, mozna diky tomu, ze jsem se z niceho vypracovala na dobrou pozici a hlavne me prace bavi....
Mozna se opravdu jen nedokazu vyrovnat s tim omezenim, ktery miminko predstavuje - nemuzu sama jit kam chci, nemuzu spat kdy chci atd atd.
Snad se to zlepsi:)