Helo,
ono se to spraví....neboj, chce to čas.
Píšeš, že seš teďka po šestinedělí - to je ještě tak čerstvé všechno pro tebe. Když já si vzpomenu v téhle době u prvního syna..... - to jsem byla úplně na dně
, ale opravdu se to ubíhajícími měsíci zlepšovalo.
Vím naprosto přesně, o čem mluvíš, akorát že u mě to bylo tak, že se ta psychika nikdy nevrátila jako byla předtím. Strašně jsem tenkrát pochybovala, že jsem se do toho dala (do toho mít dítě), že to v životě nezvládnu, že je to konec všeho....no a vidíš, už mám druhého a tomu jsou 2 roky!!!
Určitě to bude dobrý, neboj. Jsem taky překvapená, kolik holek tu píše, že to měly nebo mají podobné. Aspoň nejsem sama.