Když jsem byla děcko, taky jsme měli doma "tabuli", bylo tam sedm řádků pro dny v týdnu a čtyři sloupky pro každého člena rodiny a v okýnkách pak byly obrázky s tím, co má kdo ten den za povinnost - kyblík, ¨kytky, nádobí, lux... Mohla jsem tak mít pocit, že sice musím něco udělat, ale ostatní dělají taky. A že když dneska makám, ale ségra má leháro, tak zítra to bude obráceně. Sice to bylo bez bodů, ale fungovalo to.