Přidat názor k článku Proč nejsem šťastná?

Heli neboj,
ono se to spraví. Určitě Tě chápu, proč se těšíš do práce. Já se tam totiž těším taky a myslím,že to je normální. Vždycky jsem si myslela, že takzvané "celebrity" jsou obdivuhodné. Zvládají rodinu i práci, ale mateřstvím jsem zjistila, že to je právě naopak. Nezvládají nic a proto utíkají do práce. Nezvládnou být celý den s tím uplakaným uzlíčkem nebo nejít do společnosti (věř, že vím o čem mluvím, celý rok jsem nebyla večer nikde). Prostě to je relax, moct ho předat babičce, kamarádce, chůvě a "vypadnout" a vypnout. Dnes si naopak hrozně vážím maminek, které se dětem věnují celý den. Tohle ale člověk pochopí až s tím svým prckem. Je to nepřenosiletná a nezdělitelná zkušenost. Když jsem tohle říkala u sebe v práci, tak na mě holky (zatím všechny bezdětné) koukaly jak na zjevení. Nedovedly pochopit, že práce, do které ony musí, může být relax.....vždyť je to DĚS, vstávat každé ráno na osmou a sedět tam osm hodin... Člověk se směje a těší se, až to zas jednou bude. Takže vůbec nejsi krkavčí matka a rozhodně ani idealistka. To jsme totiž všechny, když čekáme první miminko. Jééé, jak já se těšila..a pak, kdyby to šlo, tak ho vážně snad vrátím. Naštěstí to nešlo a zůstal nám. A dokonce teď(abys věděla, že opravdu bude líp), když jsem přestala kojit, začal spát celou noc bez probuzení. Jen tak, ze dne na den. Prostě jsou to potvůrky. Moc moc držím pěsti a neboj, bude líp.