Přidat názor k článku Proč nejsem šťastná?

U mě to takhle nefungovalo - prvního syna jsem po náročném porodničním porodu milovala hned, i když mi ho na břicho (kvůli lehkému přidušení) nedali vůbec, ale skoro 2 hodiny jsme si ho s manželem chovali zavinutého a porodní asistentka mi ho pomohla přiložit k prsu (tehdy na Bulovce ještě nedávali miminka do vyhřívaných lůžek hned po porodu). Druhého syna jsem měla po domácím porodu na břiše skoro hodinu, než mu dotepal pupečník, k prsu se nepřisál (to se mu zachtělo až večer v porodnici) a pocity jsem měla sice s výjimkou šití příjemné, nicméně nával mateřské lásky prostě nepřišel. Nejvíc jsem se radovala z toho, jak se z miminka raduje jeho starší bráška (probudil se asi 10 minut po jeho narození).