Velký souhlas, já vstávala se synem až do roka a půl 2x za noc, ke konci teda už manžel protože jsem se prostě už nevzbudila, organismus mi řekl "už se na to vykašli"... Asi... A moje láska k synovi pak výrazně vzrostla, tak jakoby nabyla a zopravdověla.. To vyspání dělá fakt dost... Syn velice divoký a celý den je v poklusu a když ještě v noci něco chtěl, bylo to na mašli.
Takže ta pravá láska začala v roce a půl, kdy nejen celou noc začal spát, ale začal aspoň minimálně komunikovat, viděla jsem že mi rozumí. (Teď jsou mu dva, naprosto vůbec nemluví,ale vím že rozumí)...
Od narození nejedl, málo spal, pořád se vrtěl a hýbal se, měla jsem toho fakt plné zuby.
Zůstala mi jen vzpomínka a nefunknční prsty na levé ruce, to ty nervy
))