Přidat odpověď

No tak jsem si početla a musela jsem se usmívat...

Mili opravdu, řešením je dočasná barikáda z čehokoliv, nemusí to být zrovna plot, něco co Tomík nepřeleze přistavit k tomu záhonu, aby se k jahodám nedostal, dokud jahody nedorostou do manželem požadovaného stavu...

Tom je mimino.. sice chápe, že má nějaké hranice, které by MĚL respektovat, ale každý den musí vyzkoušet, jestli se přecejen ta hranice někam neposunula nebo se nedá posunout "aby nebyla taková nuda"....

Po té hodné holčičce co máme doma (a že už je jí teď taky dost), to byl pro nás s manželem dost šok, porodit tohohle šogora co v devíti měsících lezl na okna a do schodů, v roce zkoušel skákat ze stolu, jedl kamení, granule a zkouší se pravidelně vykoupat v bazénu v šatech... Mám neustále oči na šťopkách, protože mu chybí absolutně pud sebezáchovy. Někdy mě taky zvedne ze židle tím že udělá nějakou nehoráznou neplechu, ale většinou už řeším jen případy, kdy mu jde o život... protože bych ho musela jinak uřvat "nesmíš, nedělej, nelez, nejez, nevyhazuj, nech to"....nebo umlátit do bezvědomí.

Řešením není "překroutit ho a napravit do latě" řešením je "usměrňovat ho ale brát ho takového jaký je".. se všemi jeho klady a zápory. On je prostě svůj.. jako každý člověk, jen je prostě živější a objevitel nepoznaného. A jak už tu bylo řečeno.. zakázané ovoce nejvíc chutná