Přidat názor k článku Mateřství – štěstí nebo dřina?

s tím rozdílem, že moje děti jsou jednou tak starší, takže odpadá to noční buzení. Někdy si říkám, kde se, do pytle, stala ta chyba. Dceři bylo šest, v září jde do školy, ale ona není schopná se sama zabavit, to je pořád mamíííííííí to, mamííííííííííí to. Já když slyším mamííííí, tak se mi ježí kůže v zátylku. Pracuju třeba u PC (polovinu práce jsem mimo, polovinu práce dělám doma u compu) a to je pořád, jééé, ty zase pracuješ ... V pokoji jsou během 20 minut schopny udělat takový nepořádek, že kolikrát uvažuju, odkud ta atomovka spadla, a kdyby si aspoň těch 20 minut hrály, ale to ne, ony ječí, hihňají se atd. ... Pokud bych já měla určit, co je pro mě na rodičovství nejhorší, tak ten neustálý kravál, jak já toužím po chvilce ticha. Pořídila jsem si MP3 a kvalitní sluchátka a když už jsem úplně na dně, tak ji poslouchám, jinak bych doopravdy musela zblbnout. Babičky mám obě u zadku, snad o to víc mě štve, že mi téměř nepomůžou, já vím, že nemusí, ale já třeba jako dítě jsem byla u babičky pořád a naši toho rádi využívali, tak by mohli pochopit, že i já po tom někdy toužím. Jsem toho plná, protože jsou prázdniny a já to prostě nedávám, ale hálelujáááááááááááááááá, už bude září - začne školka a škola a já zase začnu žít normálně.