Přidat názor k článku Mateřství – štěstí nebo dřina?

mám synka necelé 2 roky a dcerku 6 měsíců. Když sem to četla, tak jsem se dost poznávala. Ted poslední dobou sem trošku změnila strategii. Začala jsem se synkem mluvit a zacházet jako s dospělým a docela to funguje. Na každý den si naplánuju co udělám ( např. vytřít podlahu, vyžehlit, posekat zahradu apod.) a opravdu to udělám stůj co stůj. S tím, že se snažím do toho syna zapojit. Trvá to sice trochu déle, ale já mám dobrý pocit, že něco dělám a syna to baví víc než hračky. Když vařím je to v pohodě, malej ochutnává podává hrnce a to ho baví. Holčičce naštěstí stačí, že na nás kouká z ohrádky... Pak když to všechno uděláme, sedneme si a zpíváme nebo si prohlížíme knížky. Pak se jde ven. Babičky mám naštěstí blízko a občas pomohou. zato otec je nefunkční, má firmu a je ted pořád pryč i o víkendu. děti zná jen z mého vyprávění a vidí je spící, takže si myslí jaká to jsou zlatíčka )