je to prostě obojí.
Problém bych viděla v komunikaci s tvým partnerem.Tam je asi ,,zakopaný pes".Také nemáme hlídání,nikdy jsme ho neměli,navíc jsme se odstěhovali daleko od obou rodičů a manžel jeden čas dodělával školu.
Já teda moc nesouhlasím s názorem,že přechod na dvě děti je nějak šílený,pro mně byla velká změna narození prvního dítka.Obecně zastávám názor,že čím víc dětí,tak se prostě organizovat věci naučíš.Maminky jsou ,podle mého názoru,nejlepší managerky,jenom ty firmy to nechtějí nějak chápat...
Ale je pravda,že stavy,které popisuješ zažije určitě každá maminka.Jde o to,jak z toho ven.Ono se pěkně říká,nechte si tak dvě hodiny pro sebe/jak píší chytré časopisy/,ale když to v praxi prostě nejde,tak se maminka může cítit v pasti.Já když jsme se přestěhovali do cizío města,tak jsem našla mateřské centrum a to mi hodně pomohlo.Mně teda manžel vždy pomáhal a to hodně,jsme na to a byli jsme vždy dva.Promluv s partnerem,on musí vědět jak se cítíš,co ti vadí,nevyčítat,ale zkrátka si promluvit.Nejsi určitě jediná,co tenhle problém řeší.Hodně štěstí.
Předchozí