Přidat názor k článku Mateřství – štěstí nebo dřina?

Ja mám teď děti 3, odstup po 1 a 3\4 roce, nejmladší jsou 3 měsíce. Ty starší tátu u počítače neruší, ví, že pracuje, u mě je to složitější. Vím, že děti potřebují nějakou mou soustčeděnou pozornost, ale ne všechnu. Takže to tědál tak, že se domluvím- ted potřebuju tohle dodělat, za 20 minut se vám (ti) budu věnovat. Zatím udělej to a to, např. zkud postavit z kostek ohradu, vymaluj tuhle princeznu, vystřihni tyhle obrázky z časopisu, pak spolu uděláme koláž, přečteme pohádku,... Pokud ted budes rušit, budu muset pracovat dýl a na tebe budu mít míň času. Děti postupně zjistily, že to tak opravdu platí a přizpůsobily se. Kolotoč je to ale pořád.
Mimochodem, ve vymýšlení her mi hodně pomohly knížky z nakladatelství Portál, spolu se zabavíme při přípravě i při hře a je to celkem v klidu, jsou tam fakt docela dobré nápady.