Přidat názor k článku Mateřství – štěstí nebo dřina?

Článek je přesným popisem mých pocitů během mateřské dovolené, i když mám jen jedno dítě. Ten každodenní fyzický zátah je nepředstavitelný a řešit to s partnerem téměř nemá smysl. Jedna moje kamarádka v podobné situaci mi řekla, že když zrovna nekřičí, tak partner vůbec nevnímá, co říká. I já jsem se bohužel dostala do stavu tak velkého vyčerpání a frustrace, že už jsem chvílema nebyla schopná mluvit normálně, ale jen křičet. Za největší problém považuju izolaci a nemožnost si každý den promluvit ještě s někým jiným, než s kým bydlíte. Na mateřské jsem byla čtyři roky a už nikdy více. To neznamená, že svého syna nemiluju nebo že nechci další dítě. Jen prostě nechci být služka bez nároku na osobní volno. Dítě taky potřebuje jiné podněty než frustrovanou mámu. Vůbec život ve městě vidím s dítětem jako problematický. Nejlépe nám bylo na táboře, kde jsem měla možnost denně komunikovat i s jinými lidmi a syn na mě tolik nevisel.
Názory některých maminek, že člověk musel vědět, do čeho jde, jsou úsměvné. Člověk nikdy v ničem neví do čeho jde! I kdyby člověk ve svém původním odhadu přestřelil, zaslouží si pomoct a poradit.
Moje izolace byla částečně dána tím, že jsem se odstěhovala na malé město a kamarádky nechala jinde. Teď už nějakou dobu pracuju a syn chodí do školky, ale potýkám se s podobným problémem. Pokud nejste zrovna společenský typ, je dost problém najít si nové známé. Uvítala bych nějaké víkendové relaxační pobyty pro maminky na mateřské dovolené. Manžel nebo babička by se snad kvůli takové akci nechali přemluvit k hlídání.