Přidat názor k článku Mateřství – štěstí nebo dřina?

Milá autorko,

ne, to co prožíváš je naprosto normální. Alespoň mně se to tak zdá.

Pro představu napíšu něco o sobě:
Mám dvouletého syna a zlobí strašně. Jsem na začátku druhého těhotenství.
Náš den vypadá asi takto - vztáváme kolem 7,30 (aspoň mně nechá vyspat) snídaně, ranní hygiena, chystáme se na nákup. To vše nám zabere asi tak hodinu a půl. Přiběhneme z nákupu, rychle vařím oběd. Po obědě jde synek spát, já mám chvíli klid. Když se vyspí, jdeme opět ven, většinou hřiště, procházka, apod. Po šesté má synek večeři, jde se vykoupat a kolem osmé spát.

Na první pohled idyla, že? Ovšem! Celý den je provázený neustálým bojem mezi mnou a synkem, na vše má odpověď NE NE NE, popřípadě vůbec nereaguje, jen se mi směje do očí, když mu něco říkám. Na zákaz ať to či ono nedělá, nereaguje také, řeknu 5X - nic - dostane přes zadek - nic. Celý den lítá jak splašený, venku i doma, já pochopitelně za ním. Když chci, aby se alespoň v klidu najedl, musím ho připnout do jídlení židličky, ze které po pát minutách začne vylézat, takže ho většinou honím s jídlem po bytě.
Všechno vezme, schodí, sebere, strčí do pusy, neůže být ani 1 minutu bez dozoru.
Babička máme obě v dosahu, ale nikdo se do žádného hlídání nežene, protože za prvé ho uhlídat aby se mu nic nestalo není opravdu právě snadný úkol a za druhé je syn na mně silně fixovaný a nemůžu bez něj v podstatě nikam. Takže hlídání tak 3X za rok, když potřebuji k doktorovi a to je řev na celé náměstí.
Manžel se vrací kolem šesté, někdy později.
Doma je bordel nehorázný, nevím kdy mám všechno stačit. Obědy odbýváme rychlovkami jako rizoto, kuskus a podobně, jak stojím u linky déle jak půl hodiny, začíná hysterie. Nějaká omáčka k obědu je nemyslitelná. I takhle mi syn visí na noze a řve jak na lesy.

Mám hrůzu co bude až se narodí druhé mimi. Obě děti jsou vytoužené, plánované a velmi chtěné. Svého synka miluji nadevše a mateřství je to nejhezčí, co mně v životě potkalo. Přesto se také cítím vyčerpaná, s nervami v kýblu. Ale to k tomu asi patří.