Přidat názor k článku Mateřství – štěstí nebo dřina?

Měla jsem to podobně, starší syn kliďas, mladší holčička živější. Řekla bych, že se mi dařilo věci si jakž takž naplánovat, ale zvlášť první rok ve čtyřech byl výživný. Můj muž pro mě je obravskou oporou, babičky fungují nárazově tak 3x do roka. Dusilo mě a pořád nějak nezvládám to "být stále k dispozici". Zvládám k dvěma dětem poměrně dost práce doma, teď pracuju i na sobě: psaní deseti, angličtina, ale pokud nemám PRAVIDELNĚ jednou týdně oddech od dětí, nedávám to. Děti jsem si užívala v rámci možností i jako miminka, ale teď, když vidím, že mi z mimin definitivně odrostly (už žádné dětské postýlky, flašky, plínky, krmení...), hrozně mi to pomáhá. Společné výlety na kolech, přesuny už bez překážejícího kočárku (pokud dcerka nechce chodit, nosím, ale to se vzhledem k jejímu stálému "všechno sama" děje pomálu), většinou klidné večerní ukládání, to vše mi dává pocit, že už zase žijeme víceméně normálně a že už to (pro mě) bude jen lepší. Tak nějak si myslím, že nástup do práce pro mě bude uklidněním (aspoň v to doufám:). Takže vydržte, když je zdraví, vše si časem sedne :)