Přidat názor k článku Mateřství – štěstí nebo dřina?

není žádná dovolená, to víme všechny. Já mám děti 2, téměř tříletého synka a 4 měsíční holčičku. Malá je naštěstí (zatím!) hodná, ale kluk má období "já sám "prošpikovaný vzdorem - a to je někdy fakt psycho, pořád se s ním musím o všem dohadovat - aby něco udělal nebo naopak nedělal... a do toho domácnost, pořád dokola, dokola, dokola... a nejhorší je ta duchovní ochablost,připadám si jako robot, který musí fungovat jako Perpetum Mobile a kolikrát už fakt padám na h. Dříve jsem se věnovala meditacím a Reiki, ale teď jsem úplně prázdná nádoba, která utírá zadečky a kouká na debilní seriály, protože na duchovní růst už fakt nemám energii, to už radši zírám do zdi . A to mě štve. Děti jsem moc chtěla a mám je ráda, každá z nás je prostě občas frustrovaná, to je normální. A ještě jsem tupá a neudržím myšlenku, takže jsem zapoměla, čím jsem chtěla svůj názor dokončit. Autorko, pevné nervy a hodně sil!