Přidat názor k článku Mateřství – štěstí nebo dřina?

nechci říkat, že jsi si je rozmazlila, prostě jsou na tebe dětičky dost fixované.
U prvního jsme taky dost vyšilovali. Ale s trávením času to u nás bylo trošku jiné. Dala jsem ho na zem, třeba pod hrazdičku, on si hrál a já šla na 10-15 minut něco dělat. Pak jsem se k němu vrátila, pomazlila se, pohrála si s ním... a zase šla něco dělat, nebo si chvilku číst apod...
Tak se syn naučil hrát si sám, sám se zabavit.
U druhého to bylo úplně o něčem jiném. Starší měl jen 2,5 roku, takže nebyl čas na zbytečnosti (alespoň ze začátku, než jsme se trošku zajeli).
A tříhodinové uspávání stylem "tuli, ťapy, nyny"??? Ne, pomazlit, pusinku a do postýlky. První den řval půl hoďky, druhý už méně a pak to vzdal. Většinou trošku ponadává a usne sám.
Pokud je ale tvůj syn zvyklý, že ho všude nosíš, pak máš fakt smůlu. Ale ve tvém vlastním zájmu ti doporučuji, začít ho to odnaučovat, nebo se brzy zblázníš...
Na našem hřišti vídám matku, která má asi pětiletou holčičku, kterou má neustála na rukách!!! Fakt celou dobu. Malá je ufňukaná, když není po jejím tak brečí, pořád na mámě visí.... šílené.

Pro tvé děti je to, jak se k nim momentálně chováš životní styl. Nic jiného neznají a když má přijít změna, tak se jim to logicky nelíbí... Měla bys pomaličku začít to měnit tak, aby byli samostatnější. Neboj, s věkem se to bude měnit, za pár let si tě nebudou pro své zájmy ani všímat 8-))))