Přidat názor k článku Mateřství – štěstí nebo dřina?

Všechny zdravím,
Dítě mám jedno a zatím mi starosti s nim úplně stačí. Narodil se skoro o 3 měsíce dřív a ty první 3 měsíce jsme si prožili těžké časy všichni tři - on sám, já i můj přítel. Teď už je to skoro půl roku a my konečně žijeme jako klasická novopečená rodinka. Každý týden je to lepší a lepší. Nejprve syn neustále brečel, chtěl se nosit, špatně spal a trápily ho nejrůznější zdravotní komplikace. Běhali jsme po doktorech a byli i v nemocnici na transfúzi. Potom se to začalo lepšit a já si konečně mohla užít procházky lesem s kočárkem, nákupy plenek normálních velikostí a třeba první lekci plavání ve vaně. Prostě konečně mateřství, jak má být. Ono totiž koukat přes plast na své dítě a vidět ho 2x denně není to pravé ořechové, co po porodu očekáváte...
No, a najednou už máme doma cvaldu, co rád jí, spí, sám si umí i půl hodiny hrát na hrazdičce a v kočárku je náramně šťastný a zvědavý. Že by odměna za to, co jsme si v předešlých měsících vytrpěli?
Každopádně, já se pomalu ale jistě začínám nudit. Pracovala jsem už při studiu na vysoké a od té doby, co jsem začala dělat na plný úvazek, jsem přivykla šílenému pracovnímu tempu. Standardně jsem dělala 10hodin denně, někdy i 12. Slušný stres (ale zdravý) a spousta starostí, ale mě to strašně nabíjelo. Práce mě vždycky bavila, když mě nebavila, šla jsem dělat trochu něco jiného.
Moc jsem toužila po dítěti a mateřskou si fakt užívám, ale makačka mi to fakt nepřijde. Tak mě napadlo buď jít na částečný úvazek do práce a najít hodnou chůvu. A nebo si pořídit druhé dítě, abych byla víc vytížená. Protože já fakt neměla v životě víc volného času než teď. Tak a teď se do mě pusťte :)))