Přidat názor k článku Mateřství – štěstí nebo dřina?

Zdravím, tohle znám, i když trošičku jinak. Já taky vždycky měla dvě práce a ještě studium. Učila jsem na dvou školách současně a na třetí studovala, když jsem otěhotněla. Myslela jsem si, jak to zvládnu do konce semestru, jenže vydrželo to týden a pak jsem musela ze dne na den na rizikáč, anžto mi doktor dal na vybranou: dítě nebo práce? Bylo to šílený, strašně jsem se doma nudila. Pak se narodila malá, první tři měsíce hezký, ale na ukázku stačilo a chtěla jsem zpátky do práce. Začala jsem učit večerní kurzy (nemám jiné hlídání než manžela). Bylo to fajn. Učila jsem ve škole, i jsem doučovala doma. Moje první dcera byla dost samostatná, vydrží si i dneska hrát sama. Když jí bylo kolem roku, začala ťapat, a pak jsme si už zase užívaly víc spolu a mě najednou práce nechyběla. A pak jsme si po třech letech pořídili druhou holčičku. Teď jsou jí dva roky. A od té chvíle jsem se prakticky nezastavila. Práce mi někdy chybí, ale jen někdy. Navíc když chci nešidit domácnost, nešidit děti a nešidit manžela a dokonce občas nešidit ani sebe, mám pořád o zábavu postaráno. Takže tě nijak neodsuzuju, že chceš jít do práce, podle mých zkušeností ta pravá vytíženost se teprve dostaví, jen počkej ještě půl roku