Přidat názor k článku Mateřství – štěstí nebo dřina?

Můj manža tedy není z těch, kteří si "courají" po večerech a já nemám na nic nárok. Vypadne sem tam, stejně jako já. Dokonce jsme se domluvily na jednom víkendu kdy pojedu s kamarádkami sama bez něj a dítěte a on bude s malou. Doma pomáhá v rámci normy, ale občas také prohodil poznámku, jak se mám, že se starám jen o dítě a sebe a nic jiného. No a pak jsem musela na jeden půlden do nemocnice a bylo.. "je tu bez tebe tak hrozně smutno" a "když má malá svůj hučící den, jak to můžeš vůbec vydržet celý den?"(dcera zrovna ten den nebyla úplně dobře naložená) "kdy vaříš?" :-D
Další zkouškou byla dovča, kdy viděl tu celodenní péči v reálu a ještě se na ní musel podílet. Pak v neděli povídal: "jedu se odpočinout do práce!"
Ono se těžko posuzuje něco, co není v jeho silách posoudit. Opravdu je řešením si ho to nechat zkusit. Víc neporadím, dítě mám jedno a chtěla bych mít co nejdříve druhé a se zápřahem počítám i stěmi blbými náladami, ale to je asi normálka. Prarodiče moc nepomůžou, budou v důchodu až když budu po mateřské, tak možná budu psát za rok já, jen asi bez stesků na manžela, protože ten je tedy celkem uvědomělý - zatím.