Přidat odpověď

Já pomáhám rodičům (vlastním) takřka denně, oni mě ještě častěji (hlídají děti, pozvou na oběd). Manžel pomáhá mým rodčům kdykoliv si o něco řeknou, někdy je to i několikrát týdně, ale vždycky jen na chvilku, rodičům holt už docházejí síly a tak prostě musí mladí přiložit ruku k dílu... Tchýni manžel občas taky zajede s něčím pomoct, tak jednou dvakrát za měsíc a jeho babičce bych ráda pomohla častěji, ale ona nás nechce o nic žádat a když něco potřebuje, tak se stokrát omluví, že nás obtěžovala... Přitom jí neustále opakuji, že stačí zavolat a hned přijedu... Když jí soused vytopil byt a manžel u ní uklízel (já byla na rizikáči) tak mi ještě večer volala a omlouvala se, že ho u sebe tak zdržela...
Jinak bydlíme u mých rodičů v domku tak je ta pomoc jaksi automatická, ale navíc mi přijde přirozená... Oni toho pro nás udělali mnohem víc než jsme schopni jim kdy oplatit... Tím neříkám, že to, co tu popisujete, je tak úplně v pořádku, pokud by každá návštěva znamenala, že se bude makat tak je to dost obtěžující... Navíc u nás nám do ničeho nikdo nekecá, tchýně mi taky do ničeho nekecá, občas pozve na oběd, občas daruje nějaké jídlo do mražáku, ale nic nevnucuje tak si nemám na co stěžovat (nicméně to není babička hlídací, děti si nikdy ani nepochová, ale má je ráda tak co...)