Přidat odpověď

Asi taky záleží na jméně, a rovněž na tom, jak to prožívá dítě. Třeba kdybych svého syna ve věku, no řekněme osmi, deseti let oslovovala Lubošku, tak bych si už taky přišla cáklá. Lubo mi přijde neutrální, a je pravda, že kalendářní Luboši mi přijde takový trochu strohý, nedůvěrný. Ale fakt se i to snese líp, než kdyby mě třeba i v dospělosti oslovovali Miroslavo . A jsou lidi, kteří jsou i v dospělosti hákliví na některý ze tvarů svého jména . Ale myslím, že základ je Tvůj vztah k neteřince, přesněji jak se dokážeš vcítit do toho, jak ONA své oslovování přijímá.