Přidat odpověď

Ono je to o zvyku v rodině. My jsme Janě říkali Jájo (tak jí začali říkat děti v jeslích a jí se to líbilo), zůstalo jí to a i když je jí 9 let, tak jí tak všichni říkají. Dokonce i paní učitelka ve škole. Když se mazlíme, tak je to Janička. Když ji někodo řekne Jano, tak ji to zarazí. Jediný kdo jí tak v dětsví říkal byla "zlá paní učitelka". Ona byla na děti opravdu nepříjemná a hrubá, bály se jí. Teď už si na Janu pomalu zvyká, ale když byla malá, tak jí to vůbec nesedělo.
Syn je Jakub a používáme jak Kubu, tak Jakuba.

Pokud bych byla požádaná, abych děcko oslovovala nějakým konkrétním způsobem, tak bych to udělala. Třeba bych se i zeptala proč, ale respektovala bych to. Zvlášť, když nejsem s tím děckem denně, tak bych to nehrotila.