Přidat názor k článku Proč nejsem šťastná?

ahoj Heli,
netrap se. jsem si jistá, že to přejde! sama jsem se cítila podobně. syn se narodil a já najednou nevěděla. nevěděla jsem nic. co budu dělat s ním, co budu dělat sama se sebou, kdy se vyspím, kdy přestanou ty strašný bolesti z nástřihu (blbý jsem to měla 6 měsíců :-( ) a taky jako Tebe mě překvapilo, že kluk se narodil a strašlivá nebetyčná láska až za hrob nikde. samozřejmě, že jsem za něj byla neskutečně ráda, že je a že je zdravý, nedala bych ho za nic na světě a bojovala bych za něj jak lvice, kdyby se na něj někdo jen křivě podíval. ale ta všude opěvovaná mateřská láska jak jsem si ji představovala nidke. u mě to bylo prostě časem. jak synek rostl a víc se projevoval - začal se usmívat, reagovat, hrát si - začalo se "to" probouzet i ve mě. ta neskutečná láska až za hrob se projevila. ale až časem. a čím je synek starší, tím větší je moje láska. prostě to tak mám. nečetla jsem moc reakcí ostatních, jen pár, ale jsem přesvědčená, že nejsem jediná. prostě to tak mám. jsem přesvědčená, že je to normální a že nepotřebuju pomoc odborníka (cha), prostě klídek... ono se všechno časem spraví. u mě to bylo kolem synkových 6-7 měsíců...
(mmch podle mě potřebuje pomoc odborníka ten, kdo kvůli odlišnostem od svých pocitů, posílá k odborníkovi jiné ;-) )
držím palce, aby ses přestala brzy trápit