Všechny věty, které jsem ve svém úvodním příspěvku uvedla s otazníkem, byly opravdu myšleny jako otázky, nikoliv rady. Byly adresovány autorce článku a docela mě mrzí, že na ně nereagovala. Děti mám, tak si myslím, že moje příspěvky nebyly pouhým teoretizováním. A tichá trpitelka rozhodně nejsem, právě proto, že si nestýskám a snažím se vzniklé situace řešit. Tiky v oku taky nemám. Jinak si myslím, že před pořízením dítěte/dětí by pár (nejen žena, ale i muž) měli zvážit svou situaci, podmínky, schopnosti atd., i když uznávám, že ne vždy a ve všech případech je to možné. Dovolila jsem si do diskuze zařadit jiný než souhlasný názor (vč. dotazů na autorku), což možná učinilo diskuzi trochu bouřlivější. Odlišné názory neodsuzuji, žádný patent na rozum nemám a vážím si všech maminek, které dokázaly nesouhlas se mnou vyjádřit kultivovaně a bez osobních útoků. Všem bez rozdílu přeji, aby si stýskat (na internetu ani nikde jinde) nemusely, protože mi to přijde zbytečné. Člověk by se měl těšit z toho, co má a pokud mu něco schází, pak snažit se to změnit tak, aby to bylo podle jeho představy. Někdy to trvá déle a chce to větší úsilí, někdy se to nepodaří vůbec, ale aspoň si můžete říct: "Zkusila jsem to."
Předchozí