Přidat odpověď

Ani nevím jak začít, jsme s manželem 4 roky a máme 6ti měsíčního syna, kterého jsme chtěli oba. Dnes mi manžel začal hystericky vyčítat, že se o něj nezajímám, nemiluji ho, nejsem ochotna s tím něco dělat a vždy jdu proti němu (pro názornost: chce abych zhubla, ale já nehubnu – no mám o 5kg míň než před těhotenstvím, chce abych měla dlouhé vlasy ale já se ostříhám – ostříhala jsem se z přerostlých vlasů na mikádo aby mi rovnoměrně dorostli).

Úplně mě to skolilo, to že se starám o celou domácnost, dítě a finance sama je pro něj asi málo (navíc jsem prošla nepříjemným těhotenstvím,těžkým porodem a poporodní depresí).
Přiznávám, že jsem ho trochu opomíjela, ale když někdo chodí domů až kolem půl osmé, kdy krmím malého a pak ho pracně hodinu uspávám, tak se nesmí divit, že za ním neběžím jak pejsek a nevrtím ocáskem, mimochodem sex máme každý týden, pokud to jde.

Jinak tohle on řeší už 3 měsíce, ale já jsem si těch narážek prý nevšimla. Ano všimla, navrhla jsem, že nám rodiče budou malého o víkendu na dvě hoďky hlídat anebo budeme podnikat společné akce, když podle jeho slov mu na malém tááák záleží. Bohužel to dle něj prý nic neřeší, on prostě teď neví jestli mě má rád a jestli kvůli malému se mnou vůbec má být.
Tak to už jsem nerozdejchala.
Ale malého má prý rád, tak nechce bořit rodinu, načež jsem mu řekla, že na takové soužití zas nepřistupuji já, jelikož malého sám nikdy nehlídal, nepřebalil, nekrmil ani nekoupal,na vše měl vždy výmluvy, o malého se tedy výhradně starám jen já, což mohu dělat dál i bez něj.

Pointa naší hysterické rozmluvy byla ta, že já jsem ten viník a jen já a já za všechno můžu, jelikož já jsem ten kdo se změnil a dává přednost dítěti, jak sobecké ode mne že ano.

Takže babo raď, jak uklidnit či přesvědčit hysterika o jeho mylném názoru?
Zkusit něco změnit a čekat kdy znova příjde s výčitkami anebo po neúspěchu se tedy raději rozejít ???