Přidat odpověď

Víte já si nestěžuju, že manžel přes týden v domácnosti nic nedělá a to doslova, vím že čas nemá, jenže když ho má není ochotný ho trávit s námi.
A nechápu proč mám být služkou i o víkendech, kdy se on sbalí a nutně zas musí na stavbu a na můj dotaz proč jeden den není s nami nebyl schopen odpovědět. Řekla jsem, že mi nevadí když se stavba o rok protáhne, hlavně ať si užije syna, to jak rychle roste se už nevrátí.

Jo a prý mám sama přijít nato co zlepšit, on mi to říkat nehodlá, když to sama nevidím.

Finance v těch zatím problém není (já platím domácnost a jídlo z úspor, on vše dává do stavby), přehled o výdajích máme oba.

Myslím, že manžel na malýho žárlí a to značně nechutně. Dítě není hračka kterou hodím do kouta a jdu si za ním, ale jak docílit toho aby to pochopil?

Nejspíš se budu muset smířit s rolí toho špatného a prostě chladně oponovat, to se mi ale jaksi nedaří, asi si to moc beru.