Přidat názor k článku Proč nejsem šťastná?

Opravdu se tim netrap. Je prece znamo, ze materska laska prichazi spise postupne peci o dite nez najednou jeho narozenim. To by si pak lidi neadoptovali deti. Nebo je nemeli radi (coz je nesmysl).
A to nevyspani opravdu dela hodne. Kdyz jsem nevyspala, mam chut deti zabit :) ale taky je miluju a neublizila bych jim... proste pocity nemuzou byt vzdy ruzove, to by snad ani nebylo normalni.
Navic to mimco po narozeni je spis takova vec, nic to neumi, jen kouka... (v lepsim pripade :)) Az casem se z toho zacne vrbit maly clovicek a ukazovat se jeho povaha. Az s tebou pozdeji zacne komunikovat (usmev, gesta, rec), oplacet ti tve city a peci, urcite pocitis ten naval lasky k nemu. Me dcerce je 2,5 a za sebe muzu rict, ze ji miluju cim dal vic. Jako mimino byla desne urvana a vazne jsem na ni casto mela vztek. Kolikrat musel manzel uklidnovat nejdriv dite a pak me. Ted se mi narodila druha beruska, chlapecek, ale hrozne hodny. Tohle sestinedeli bylo uplne jiny, v pohode, zadny depky jako poprve.. a ta povaha ditete dela hodne.
Takze moje rada: vydrz, bude lip :) Najdi si kamosky se stejne "protivnyma" detma a drbejte je, ulevi se ti. Cloveku pomaha, kdyz citi, ze v tom neni sam.